Cestování s dětmi často vypadá na Instagramu jednoduše. Rodina stojí před letadlem, děti se usmívají, batohy jsou sbalené a všichni vyrážejí za dobrodružstvím. Jenže realita může být o dost pestřejší, zvlášť když máte děti, které jsou každé úplně jiné.
Pro jedno dítě může být střídání hotelů, měst a nových míst naprostá pohoda, zatímco pro jiné může každé nové „domečkové“ prostředí znamenat obrovský stres. A čím víc dětí v rodině máte, tím složitější někdy je najít způsob cestování, který bude vyhovovat úplně všem.
Právě o tom jsem si povídala s mojí kamarádkou Radoslavou Matičkovou, maminkou tří dětí, která má za sebou roky dobrodružného cestování a ani s dětmi se svého cestovatelského života nevzdala. Naopak – postupně hledala nové způsoby, jak cestovat tak, aby byly v pohodě jak děti, tak rodiče.
A při tom zjistila jednu docela zásadní věc: nemusí vždycky cestovat všichni společně.
Od cestování na kole až k dobrodružstvím s dětmi
Ráďa měla k cestování blízko už od dětství. Její táta v devadesátých letech procestoval velkou část světa na kole a právě jeho dobrodružství v ní probudila touhu poznávat svět. Jezdil na několikatýdenní expedice, během kterých dokázal ujet tisíce kilometrů, a Ráďa od něj od mala poslouchala příběhy z míst, která si tehdy jen těžko dokázala představit.
Sama začala cestovat už jako mladá a postupně si vyzkoušela nejrůznější způsoby, jak se po světě pohybovat a kde bydlet. Stopovala, spala venku, využívala dobrovolnické programy a často cestovala velmi nízkonákladově.
A právě tenhle způsob cestování jí zůstal dodnes – jen se postupně musel přizpůsobit tomu, že už necestuje sama.
Těhotenství, o kterém se dozvěděla v Sarajevu
Jedna z nejzajímavějších částí Rádina cestovatelského příběhu se odehrála během cyklistické expedice přes Balkán.
V Sarajevu zjistila, že je těhotná.
V té době jí bylo 23 let a s partnerem byli uprostřed cesty, během které spali venku a projížděli bosenské hory. Přestože byla přibližně v osmém týdnu těhotenství, rozhodla se v expedici pokračovat.
Čekaly je další kilometry na kole, vedro, těžké batohy, spaní venku a také trochu méně romantické součásti balkánského dobrodružství, například upozornění na miny nebo setkání se zmijí.
Dnes sama říká, že kdyby tehdy věděla všechno, co ví dnes, možná by některá rozhodnutí udělala jinak. Tehdy jí ale pokračování v cestě připadalo jako přirozená součást dobrodružství.
S prvním dítětem se cestování změnilo, ale neskončilo
Po narození dcery už samozřejmě nebylo možné cestovat úplně stejným způsobem jako dřív. Ráďa ale nechtěla přijmout představu, že narození dítěte automaticky znamená konec dobrodružství a několik let čekání, než děti povyrostou.
Naopak začala hledat způsoby, jak cestování přizpůsobit nové situaci. S manželem například část roku bydleli v obytné dodávce a svou chalupu pronajímali, aby mohli peníze využít na další cesty.
Když bylo dceři asi deset měsíců, vyrazili na Azory a následně projeli Portugalsko. Postupně ale začala zjišťovat, že s malými dětmi je potřeba způsob cestování opravdu přizpůsobovat jejich věku a povaze.
A to je něco, co podle mě stojí za připomenutí všem rodičům, kteří mají pocit, že jejich dítě je na cestování nějak „špatné“. Možná jen potřebuje cestovat jinak.
Jedno dítě? Pohoda. Dvě? Ještě to jde. Tři?
Ráďa sama s úsměvem říká, že si kdysi myslela, že cestování s jedním dítětem je náročné. Když přišlo druhé, zjistila, že to vlastně pořád ještě jde. Zásadní změna ale přišla se třetím dítětem.
Najednou měla pocit, že jede na dvě stě procent a že už nemá kapacitu všechno zvládat tak jako dřív.
Navíc se ukázalo, že každé z dětí má úplně jiný temperament a jiné potřeby. Jedno může milovat změnu, nové prostředí a neustálé dobrodružství, zatímco druhé potřebuje mnohem větší stabilitu a předvídatelnost.
Protože zatímco pro jedno dítě je změna prostředí obrovská zábava, pro jiné může být každý nový hotel, apartmán nebo „domeček“ zdrojem nejistoty a stresu.
A když se tyhle rozdílné potřeby potkají na jedné cestě, může být výsledkem spíš vyčerpání než krásná rodinná dovolená.
A to je něco, co podle mě stojí za připomenutí všem rodičům, kteří mají pocit, že jejich dítě je na cestování nějak „špatné“. Možná jen potřebuje cestovat jinak.
Nemusíme být všichni pořád spolu
Ráďa s manželem postupně zjistili, že nemusí cestovat všichni společně.
Někdy jede Ráďa jen s jedním nebo dvěma dětmi, jindy zůstane jedno dítě doma s manželem a občas zase cestují s kamarádkou, která pomůže s dětmi. Nejde o žádné rozdělování rodiny, ale spíš o hledání způsobu, jak si cestování může užít každý z nich.
Ráďa například vyrazila na kole s dcerou a nejmladším synem, zatímco prostřední syn zůstal doma s tatínkem. Zpočátku z toho měla trochu výčitky, protože měla pocit, že jedno dítě přece nemůže zůstat doma, zatímco ostatní jedou k moři.
Jenže pak jí manžel řekl, že má najednou doma úplně jiné dítě. Bylo spokojené, mělo svůj prostor a nemuselo se neustále přizpůsobovat sourozencům.
A právě tehdy Ráďa pochopila, že nemusí být všichni všude společně jen proto, aby byli „správná“ rodina.
Někdy je pro rodinu lepší se na chvíli rozdělit než se za každou cenu snažit být všichni spolu.
Cestování podle dítěte, ne podle představy rodiče
Myslím, že tahle myšlenka se dá přenést i na samotné plánování dovolených.
Často máme nějakou představu o tom, jak by měla rodinná cesta vypadat. Chceme navštívit několik míst, vidět památky, ochutnat místní jídlo, projet co nejvíc destinací a samozřejmě si z toho odvézt krásné vzpomínky.
Jenže děti naše představy nemusí sdílet.
Pokud máte dítě, které špatně snáší změny, možná pro něj nebude nejlepší desetidenní roadtrip, během kterého každou noc spí jinde. Pokud máte naopak dítě, které potřebuje pohyb a nové podněty, může ho týden v jednom hotelu úplně ubíjet.
Ráďa proto postupně hledá cesty, které respektují potřeby všech členů rodiny. Někdy to znamená cestovat všichni, jindy se rozdělit a někdy zase přizvat dalšího dospělého.
Stejná rodina tak může cestovat pokaždé úplně jinak.
Proč Skandinávie?
Jedním z míst, které jim v posledních letech začalo vyhovovat nejvíc, je Skandinávie.
Ne proto, že by tam bylo méně dobrodružství, ale především proto, že jim nabízí prostor, klid a přírodu, což je při cestování se třemi dětmi obrovská výhoda.
Ráďa popisuje rozdíl mezi rušným městem a pobytem v přírodě velmi jednoduše. Ve městě může být se třemi dětmi problém dojít i sto metrů do restaurace, protože každé dítě běží jiným směrem a kolem vás se odehrává spousta dalších věcí.
V přírodě je situace úplně jiná. Děti mohou běhat venku, mají prostor a rodiče nemusí každou sekundu řešit, jestli někdo vběhne pod auto nebo se ztratí v davu.
Právě během pobytu ve Švédsku proto zažili jednu z mála cest, kterou Ráďa popisuje jako opravdu krásnou a zároveň nevyčerpávající.
Jak cestovat levněji? Kontakty jsou někdy cennější než peníze
Ráďa je také skvělým příkladem toho, že nízkonákladové cestování nemusí znamenat jen hledání nejlevnější letenky.
Velkou roli u nich hrají kontakty.
Díky lidem, které poznala během cestování, couchsurfingu nebo prostřednictvím sociálních sítí, se jí postupně vytvořila vlastní síť lidí po celém světě. Někteří z nich u ní před patnácti lety přespávali na gauči a dnes jsou z nich lidé, kteří jí mohou pomoci s ubytováním nebo doporučit místa, která by jako běžný turista vůbec nepoznala.
Podobně funguje i Home Exchange, který jejich rodině umožňuje cestovat za ubytováním mnohem levněji.
A právě tohle mě na jejím způsobu cestování baví nejvíc – není založený jen na penězích, ale také na lidech, vztazích a ochotě otevřít se novým možnostem.
Děti si díky cestování tvoří vlastní sny
V podcastovém rozhovoru jsme společně řešily i to, co dětem cestování přináší.
Ráďa se své dcery zeptala, jak je spokojená se svým životem a jak by popsala svoje dětství. A dcera jí řekla, že je spokojená a že se jí líbí, jak cestují.
Navíc už má své vlastní cestovatelské sny – chce vidět Burj Khalifu, Golden Gate Bridge, Maledivy nebo pyramidy v Gíze.
Možná právě tohle je jeden z nejhezčích výsledků cestování s dětmi. Ne počet navštívených zemí, ale to, že děti začnou svět vnímat jako místo, které je možné poznávat, objevovat a o kterém mohou samy snít.
Co poradit rodičům, kteří se bojí cestovat s dětmi?
Rádina rada je překvapivě jednoduchá: začněte postupně.
Pokud vás láká cestování, ale bojíte se letadla, jazykové bariéry nebo toho, co budete dělat, když se něco pokazí, není potřeba hned vyrazit na druhý konec světa.
Jako první cestu můžete zvolit třeba Slovinsko, které je podle Rádi krásné, bezpečné, dostupné a pro rodiny velmi příjemné. Postupně pak můžete zkoušet, co zvládnete vy, vaše děti i celá rodina.
Protože možná nejde o to zjistit, jestli dokážete cestovat s dětmi.
Spíš potřebujete zjistit, jakým způsobem cestovat, aby to fungovalo právě vám.
Někomu bude vyhovovat hotel a jeden týden na jednom místě, jiný bude šťastný v obytné dodávce a další rodina zjistí, že je nejlepší vzít jen jedno dítě a vyrazit spolu na víkend.
A všechno z toho je úplně v pořádku.
Nemusíme být dokonalá cestující rodina
Z celého rozhovoru jsem si odnesla především jednu věc: nemusíme se snažit cestovat podle nějaké představy o tom, jak má vypadat „správná“ rodinná dovolená jako z instagramu.
Nemusíme být všichni pořád spolu, nemusíme každý den vidět deset památek a už vůbec nemusíme dětem dokazovat, že zvládneme úplně všechno.
Můžeme hledat cestu, která bude fungovat pro naše konkrétní děti, našeho partnera i pro nás samotné.
A někdy to může znamenat, že se na chvíli rozdělíme. Jindy, že místo velkého města pojedeme do lesa. Nebo že místo drahého hotelu využijeme Home Exchange či kontakt, který jsme si vytvořili před patnácti lety.
A možná právě v tom je skutečná svoboda cestování.
Ne v tom, že můžeme jet kamkoliv. Ale v tom, že si můžeme vybrat způsob, který funguje právě naší rodině.
Poslechněte si celý rozhovor
V podcastu Rodina cestuje jsme s Radoslavou Matičkovou probraly ještě mnohem víc – od jejích prvních cest a dobrovolnických pobytů přes těhotenství během cyklistické expedice, cestování s miminkem a třemi dětmi až po Home Exchange, couchsurfing, cestování nalehko a její další cestovatelské sny.
🎧 Celý rozhovor si můžete pustit na YouTube: